Bylo mi 25 a půl (podzim roku 2009) a vysadila jsem antikoncepci a všemu jsme nechali volný průběh. Jenže co čert nechtěl? Najednou, tak nenápadně, pomaličku plíživě, jsem začala ráno kýchat. Někdy jo, někdy ne, někdy víc, někdy míň, časem se to stalo pravidlem, že každé ráno po probuzení jsem kýchala a smrkala. Teklo mi z nosu jak z vodovodu. Ale jen ráno. Po zbytek dne už nic. 
No o půl roku později jsem otěhotněla a stále jsem tomu drobnému problémku nevěnovala žádnou pozornost. Vždyť to byla jen záležitost několika ranních minut, tak co. Ale postupně se to najednou začalo projevovat i večer. Kdy se pomalu blížil čas jít spát… Říkala jsem si, že to je divný, ale co bych s tím tak mohla dělat. Nakonec o nic nejde. Nějaký kýchání a smrkání ráno a večer.  Pak jsem byla v 6 měsíci těhotenství a začalo to zlobit i občas přes den. To jsem se už sebrala a šla na alergologii, aby zjistili, co to je? Strávila jsem hodiny na internetu, abych našla nějakýho experta z Prahy. Ten expert z Prahy tomu mému příběhu moc pozornosti nevěnoval, přišlo mi, že je mu to spíš jedno. Vypsal mi testy i krevní testy. Na normálních testech nevyšlo nic moc extra. Spíš nic. Na krevních po měsíci čekání taky nic. Takže status zněl, že alergická nejsem a že to třeba po těhotenství odezní. Pro jistotu mi ještě chtěl nabízet očkování proti chřipce. No ještě, že jsem to odmítla… J ten by mi teda pomohl, expert z Prahy…

Pár měsíců před mými 27. narozeninami se nám narodilo naše štěstí. Kupodivu problémy v porodnici vymizely a já si říkala, že snad to tedy vydrží. No samozřejmě při návratu domů se to zase vrátilo. Tak jsem si říkala, že to musí být něco, co je u nás doma, co mi vadí! No všechno jsem vyprala, vydesinfikovala, vyčistila a nic. Ono prostě bylo úplně jedno, kde se nacházím, jestli doma nebo venku, jestli v Brně nebo v Karlových Varech nebo u moře. Pořád mě to zlobilo. Jediný co stále bylo se mnou byl náš pes. Ale proč by to zlobilo jen ráno a večer? Nakonec svědění nosu, kýchání a smrkání začalo bej na celodenním pořádku. Jediný, kdy mě to nezlobilo, bylo zatím, co jsem spala. Nedejbože, jak jsem se v noci probudila a trošinku procitla. Už se mi nafoukly sliznice v nose a zase se rozjel smrkací kýchací kolotoč! A ono když to takhle člověka chytne při každičkým kojení, tak to tedy rozhodně nebyl žádný med. Moje pocuchaný nervy tahle situace úplně ničila k zbláznění, k zešílení. Ani jsem nebyla schopna malou přebalit, aniž by mi u toho neteklo z nosu. Děs děs děs! Malé bylo 10 měsíců, když se přestala kojit a už jsem jí jen odstříkávala na kaše. Tak jsem opět v dobré víře navštívila dalšího lékaře. Tentokrát na ORL. Prozkoumal mě a zkonstatoval, že by mi mohly pomoci jedině antihistaminika, ale ty že mi dá jedině za předpokladu, že nebudu kojit. O dva měsíce později, kdy malá oslavila 1 rok, jsem přestala i odstříkávat. Stejně už to bylo jen na mililitry. A hurá! Vzala jsem si zázračnou pilulku od lékaře. Fungovala! Bože, ona fungovala a já najednou po takový době neměla vůbec žádný trápení! Pohoda, klídek! Já si mohla začít užívat celej svět. Tak teda ale když mi na to fungují antihistaminika, tak jsem usoudila, že to prostě je nějaká alergie a že na alergologii s tím musí něco udělat a vyléčit to! Přece nebudu do konce života zobat pilulky. Nehledě na to, že přece časem budeme chtít druhý mimčo a to antihistaminika zobat nemůžu!
Tak protože expert z Prahy nevyšel, šla jsem na alergologii v Brně, kde mě už paní doktorka kdysi pomohla s jedním mým „smrtelným“ problémem… zase mi udělali opíchavací testy na rukou, zase mi vzali krev. Tentokrát status zněl, že jsem alergická na psa, trochu na plísně co lítaj. Hmm, ale já psa pryč nedám, to bylo mí skálopevný rozhodnutí. A tak jsem jedla dál antihistaminika a přemýšlela, co jiného by mi mohlo pomoci. Na internetu jsem našla, že kopřiva by mi měla pomoci. No nakonec jsem si ze syrových kopřiv dělala koktejly a když bylo listí z konopí, tak i z toho. Mohla jsem toho vypít tolik, kolik jsem chtěla, bylo to úplně k ničemu – alergie tu stále bylo. Možná kdybych déle vydržela, že by to zafungovalo, ale já to chtěla hned, nebo alespoň do týdne a ono nic… tak jsem to vzdala. Zase jedla dál antihistaminika a chodila na jakýsi úplně zbytečný kontroly. No asi abychom se nenudili, tak můj táta přišel s podezřením na rakovinu prostaty. No to se tak každý člověk úplně zhrozí, když to slovo slyší! Říkám si to přece není možný!? Co s tím budeme všichni dělat? Ze svých návštěv lékařů už jsem tak nějak věděla, že návštěvy u nich jsou tak nějak úplně o ničem. A začala jsem na internetu místo své alergie hledat  všechno o léčbě rakoviny. O jejej, zjistila jsem, že alergie asi není dost zajímavé téma, protože o alergiích člověk najde pár nesmyslů a pořádně kde nic tu nic, ale o rakovině, panečku, to bylo informací! Jen si vybrat! Narazila jsem na opravdu zajímavá videa. A tolik úžasných a až neuvěřitelných informací, kterých v nich bylo!!! Začala jsem se pídit a hledat dál. Nejvíc mě okouzlila Gersonova terapie – kdy se pacienti léčí čerstvě vymačkanýma zeleninovýma šťávami a jedí syrovou zeleninu a ovoce a k tomu si dělají kávové klystýry. Cože? Klystýry a ještě ke všemu kávové? Kupodivu ačkoliv to mým uším znělo jako největší blbost světa, tak se mi to zarylo pod kůži. Pořád jsem na to musela myslet a přemýšlet nad tím. A hledala jsem víc a víc, až jsem se i na Facebooku dopídila skupiny RAW FOOD CZ a SK a začala tam chodit a ptát se a divit se více a více. Mělo to zase jeden háček. Veškeré informace, které se mě osobně zdály úžasný a že rozhodně stojí za vyzkoušení, že se s tím stejně nedá nic zkazit na rozdíl od léčby lékařů, tak mýmu tátovi to ale nic neříkalo. Tak jsem postupně pochopila, že to je jen plýtvání energií a že bych se měla už konečně zaměřit jen na sebe, tak jak už jsme se to učili v tom slavným Multi Level Marketingu, tak jak to říká i Robert Kiyosaki i Donald J. Trump a další bohatí lidé. Starejte se sami o sebe a nezajímejte se o to, co dělají druzí, co dělají sousedi za zdí, co se děje v televizních zprávách a co dělá ten a tam ten. Vlastně nám po tom nic není. Jediný koho můžeme změnit, jsme jen my sami. „Můžu změnit sebe, ale nezměním tebe a už vůbec ne celej svět.“ Jen a jen sebe.  Vrátila jsem se ke své myšlence zbavit se alergie a začala přemýšlet, že živou stravou si ji vyléčím. Když přece funguje na rakovinu, tak zákonitě musí fungovat na něco tak banálního, jako právě alergie přece je!?



Moje léčba alergie

Byl únor 2013, já měla pár měsíců před 29. Narozeninami. Bylo den před Valentýnem a už jsem toho viděla dost a přečetla taky dost, že jsem se rozhodla, že teď hned to udělám bez ohledu na cokoliv, bez ohledu na to, že se mi to teď nehodí, protože zítra je Valentýn, protože budu dělat speciální pudinkový dezert a všechno opět nasvědčovalo tomu, že bych to měla odložit. Třeba na pondělí? NE! Už jsem moc dobře věděla, jak by tohle zase dopadlo. Že by z toho nakonec nic nebylo. Nic. A vrhla jsem se do toho rovnou po hlavě.
Můj první den změny proběhl tak, že jsem držela půst a udělala si klystýr :-) Na prvním dnu půstu bylo hlavně zajímavý to, jak jsem měla hlad od prvního okamžiku, co jsem se probudila a měla jsem ten hlad až do okamžiku než jsem usnula a že ten žaludek řval! Nebyl k přeslechnutí! Zajímavý je na tom to, že v dnešní uspěchané době naprosto obvykle nemáme čas snídat, ale i obědvat a kolikrát máme první jídlo až třeba večer. A nevadí nám to. Tentokrát jsem vědomě nejedla a celý den, každou minutu jsem na to musela myslet. Že už jsem tolik a tolik hodin nejedla a stále jsem koukala, kolik hodin ještě zbývá do konce dne! No tak jako tak, zdárně jsem to přežila a hurá do druhého nového dne! Tentokrát jen s živou stravou! Pojedla jsem něco ovoce, něco zeleniny, bylo to nic moc, ale čekala na mě výjimka v podobě valentýnského dezertu. Výjimky nevadí, hlavně že jsem začala a dál zase budu pokračovat po novým. J Fajn. Dezert byl naprosto úúúžasný! Ovšem už tak úžasný nebyl ten zážitek na WC o pár hodin později. Propláchnutý střeva, do kterých jsem nacpala trošku ovoce a zeleniny byly z toho mléčného škrobového tučného dezertu asi trochu už v šoku… Hehe, dobře mi tak. Při svém předchozím finančním vzdělávání jsem se naučila, že vlastní zkušenosti jsou tak drahé, že jsou k nezaplacení. A všichni ti ultra bohatí pánové mají naprostou pravdu! Jen je potřeba ty zkušenosti neházet za hlavu…
A tak jak jsem si umínila, tak se stalo. Najednou ze mě byla vitariánka a zároveň veganka. Živou stravu jsem ještě prokládala očistnými kůrami dle paní MUDr. Partykové, které jsem vyčetla v její knize Hladovění. Neskutečně poučná a opravdu vynikající kniha! Trošku jsem se nechala inspirovat i urinoterapií, která jak se mi podařilo jednou vyzkoušet, tak bude mít taktéž něco do sebe. :-)

To by bylo, abych se s vámi o tu veselou příhodu také nepodělila.  Stále jsem totiž zápasila se svou alergií a s tím, že mi stále nejdou vysadit prášky. Jednou z možností, co jsem si říkala, že bych mohla vyzkoušet, tak je džala néti (proplachování nosu vodou), ale že bych to tentokrát neudělala vodou s himálajskou solí, ale tentokrát jen se svou močí. Opět, když mě tahle geniální myšlenka napadla, to mělo zase jedno ALE. Nebyla jsem čůrat půl dne a tušila jsem, že moč bude moc silná. Ale když bych to odložila, tak zase bude trvat aspoň hodinu, než se mi zase bude chtít. A když to odložím, kdoví co se zase stane za hodinu, že by to nešlo a tak jsem se rozhodla, že to udělám teď hned. Bez odkladu! Nic se přece nemá odkládat! Je to kontraproduktivní! A tak jsem to udělala. Nalila si z konvičky svou sytě žlutou moč do nosu. Bože! Myslela jsem, že mi asi praskne hlava nebo oko nebo nos nebo ani nevim co. Bylo to hrozný a pálilo to jako čert! Tím celá akce skončila. Sliznice v nose se zduřely a stejně už nic nepropustily. Ach, no hrůza. Najednou jsem se ocitla ve stavu, jak kdybych měla silný zánět dutin. Šla jsem si raději už lehnout a naštěstí se mi i podařilo usnout. Ráno kupodivu bylo po problému. Jako kdyby se nic nestalo, dýchalo se mi skvěle!

Zpátky k mým začátkům vitariánství a léčbě alergie. Po týdnu na vitariánské stravě jsem si při pátku dopřála tradiční jednodenní půst. Tentokrát to bylo lepší. Jen se mi z toho udělal opar v nose. Ach ten můj nebohý nos. Asi důsledek dalšího detoxu.  Při konzultaci s jednou mojí velmi zkušenou známou mi bylo doporučeno, abych nevymýšlela žádné vitariánské psí kusy, žádné gastronomické speciály, ale ať se při své očistě držím jen v základech jednoduché lehké stravy. Pokud chci tělo očistit, mám jíst čistou lehkou stravu, která trávení nezatěžuje. Takže žádné divoké kombinace, žádná semínka, žádné oříšky, žádné oleje, a ideálně taky žádnou sůl. Soli a kapky oleje do salátu se mi vzdát ovšem nepodařilo. Protože pak by mi to nechutnalo a kdo to má pak jíst? Bylo mi tedy doporučeno, ať tu kapku oleje v salátu tedy nahradím trochou čerstvě namletých lněných semínek.



No a přišel 3. týden na živé stravě. Už jsem si říkala, že jsem zdárně přežila dva jednodenní půsty, tak co konečně zkusit ten vysněný třídenní? Fajn, zase jsem se do toho pustila, Antihistaminika jsem odložila (při půstu se nesmí žádné prášky!) . 1. den byl fajn, nic mě nepřekvapilo, hlad byl tak nějak normální. Nic zvláštního se nedělo. 2. den ráno to bylo ještě dobré, ale tělo jsem překvapila a nedala mu najíst. Ke konci dne jsem si už začínala myslet, že to asi vzdám, že je to už na mě silný kafe, ale přecejen už se blížil konec dne, tak by to byla škoda! Šla jsem raději spát. Achichouvej, přišel 3. den. Mě bylo pod psa. Můj stav byl hrozný, nos opuchlý, já smrkající, ukrutná bolest v krku, pocit jak při špatné chřipce. Zase jsem myslela na to, že to vzdám. No stále jsem myslela také na chytré řádky MUDr. Partykové a raději šla na procházku. I když zrovna venku nebylo moc příjemně, spíš jako na podzim. Procházka byla celkem nic moc, ale zase to bylo lepší než umírat doma. No nakonec i ten 3. den jsem se dočkala večera a šla honem spát. Samozřejmě nesmím zapomínat, že jsem si během těch tří dnů dělala klystýry (voda + moč). Ale ty jsem dělala už i předcházející celý týden.

A byl tu den 4. – konec půstu! Ale co to? Já jsem se probudila, nos splasklý, krk nebolel a mě bylo krááásně! Božínku co se to stalo? Nic mi není! A kde je moje rýma? Moje otravná alergická rýma? Kýchání, šimrání v nose, každých 5 minut i častěji? Kde to je? Nic nic nic! Jen jsem párkrát smrkla, ale to bylo bezvýznamný nic oproti tomu v jakým příšerným stavu jsem byla před tím, kdy jsem si myslela, že ze samého zoufalství hlavou prorazím zeď. Takže po 3 týdnech na lehké vitariánské stravě a po ukončeném 3 denním půstu jsem byla bez antikoncepce, bez antihistaminik, bez alergie a opět šťastná! Samozřejmě jsem na vitariánské stravě setrvala, aby se ta hrůza nedejbože nevrátila a vůbec se mi otevřel nový svět, který jsem chtěla prozkoumat, dokončit očisty dle Partykové a tak dále.


Samozřejmě aby to nebylo tak snadné a bez komplikací. Během této změny jsem zhubla celkem 16 kg, což moje okolí začalo vnímat velice neblaze a začali vymýšlet teorie o bláznech a o smrti.
Takže úkol č. 1 – zbavit se alergie byl splněn – výsledky vynikající! A teď mě čeká úkol č. 2 – jak na vitariánské stravě žít, nebýt hubená jako z koncentráku a zbavit se šílenců, co by mě asi nejraději pohřbili…

Držte mi palce, protože já vím, že to jde a je spousta vitariánů, kteří vypadaj opravdu výborně :-)

 

 

Moje léčba alergie v datech a malých číslech:

 

Váha. Na začátku 14.2.2013: 71kg

po 14 dnech na ovoci a zelenině a 3 denním půstu 64 kg

 

Třídenní půst - podle mě obrovský zlomový krok

25.2.2012 – den pouze na syrových čerstvých šťávách + klystýry  -> voda s mou močí

26.2.2013 – první den půstu – pouze na vodě + + klystýry -> voda s mou močí

27.2.2013 – druhý den půstu s klystýry -> voda s mou močí. Začíná mě zlobit rýma a udělal se mi opar v nose. Večer jsem měla již zcela ucpaný nos.

28.2.2013 . třetí den půstu s klystýry -> voda s mou močí. V noci ze včerejška na dnešek mě pěkně bolela hlava a v krku, tak jsem se ani moc nevyspala... Bolest v krku už je naštěstí fuč, ale ten zbytek mě stále tíží. Mám pocit, jak kdybych měla chřipku. Ráno: nos je čistý. Ležela jsem v posteli a čekala, kdy to příjde a ono nic. Normálně 3. den bez antihistaminik spíš umírám a jsem pěkně podrážděná s vražednými myšlenkami (asi před týdnem jsem antihistaminika zkoušela vysadit a 3. den jsem vypadala jak zbitej angorskej králík, kterej brzy chcípne. Můj muž byl zhrozen, cože se mi stalo!?).

Rýma se pak kolem poledne spustila, ale je to spíš jako obyčejná rýma. K tomu mě ovšem bolí hlava i dutiny. Je to jiný než alergie. Jen teda semtam kýchnu. To nevím, jestli to není z toho, jak je mi i docela zima. Tak je to takové zajímavé. Už nemyslím snad na nic jinýho, než že si dám aspoň džus, nejlíp jídlo..

 

1.3.2013 – včera mi bylo pod psa. Dnes se probouzím a zjišťuji, že je mi krásně. Žádné bolení v krku, žádný bolavý dutiny, ani hlava. Rýma zcela minimální, taková zanedbatelná! Včera jsem se nesmírně těšila, až tady tomu hladovění s detoxikačními příznaky bude konec. A co to. Dnes je mi skvěle! Klidně bych v půstu mohla pokračovat. Ale co, v plánu byl 3 denní půst na vodě, takže dnes končím a jdu si k snídani udělat džus a připít tak na své zdraví! :-)

 

6.3.2013 ucpaný nos mě sice ještě zlobí, ale, protože vím, že to umí bejt 1000x horší, tak jsem trpělivá a stále jím jen čistou syrovou stravu bez zatěžujících složek jako jsou semínka, oříšky a divoké kombinace… Detoxikace stále pokračuje, mívám pocit, že se o mě pokouší chřipka. Rýma ovšem není klasicky vodnatá, ale spíše hlenovitá – pravděpodobně díky čistění organismu. Někdy je jako lepidlo, čistě bílá. Taky mi na spodní čelisti vyskočila svědivá vyrážka, ale zase se sama ztrácí.

Učím se zařazovat si do svého jídelníčku velké množství zelených potravin a džusů. Už je toho tolik, že čekám, kdy mi na zádech vyraší ulita, oči vylezou na sťopkách a já se tu budu plazit po zemi… :-) zelených džusů bych měla vypít ideálně 500 ml… Moje stolice se každopádně od té zelené šnečí již moc neliší :-) 
Moje váha: 66 kg

8.3.2013 zase mě zmohly příznaky alergie, beru si jeden kapesník za druhým, ale nevzdávám se a antihistaminika stále leží ve skříni. Nechci to nechci! Tuhle válku vyhraju já! Držím jednodenní půst.

13.3.2013 – I’m so happy!!! Stav se opět úžasně zlepšil! Dnes jsem smrkla pouze jedenkrát ráno a jinak vůůůbec! Děkuji za to, že někdo přišel na tak úžasnou věc jako jsou léčebné půsty a klystýry.


22.4.2013 – mám za sebou sedmidenní půst. Tělo se čistilo, tak jsem dost zahleněná, ale jinak úplná pohodička. Svět zkrásněl, bylo mi moc dobře. Hlad přešel po 3 dnech. Jen jsem zhubla na váhu 55 kg… Tak hlavně, že mě alergie netrápí. 


Po týdenní pomalé návratovce k potravinám již začínám pomalu zařazovat i semínka, oříšky, klíčky.

V létě jsem se nebála dát si něco z běžné stravy – ale zůstala jsem jen u výjimečných situací. Hlavně no stress ;-) Zkusila jsem zařadit kouzelné kávové klystýry, které umí perfektně detoxikovat organismus.

A protože jsem došla k závěru, že je vše tak, jak má být, s mužem jsme se na podzim 2013 rozhodli, že bychom si mohli pořídit miminko.


 

cca 8. 11. 2013 - jsme na první pokus splodili naši dceru :-)

 

27.10. 2015 - stále se těším dobrému zdraví bez alergie a stále kojím ;-)
 

 


 

Pravidla, na která se nesmí zapomínat:

Při detoxu člověk ztratí spousty kil na své váze. Člověk pak nevypadá zrovna nejlépe, spíš strašně. Zapomeňte na to, že by vás vaše blízké okolí podpořilo. Spíš budou zhrozeni a očekávat, že brzy umřete – nemají pravdu.

Ztráta kil při detoxu je přirozený proces. Většina toxinů je vázaných právě na tukové buňky a je potřeba se jich zbavit.

K tomu abychom byli zdraví, nepotřebujeme zásobu tukových buněk. Chceme a potřebujeme především svalovou hmotu. Po tom, co jsem odložila své tukové buňky, tak jsem zjistila, že nemám vůbec žádné svaly – jako většina populace (jen to nikdo nevidí jak jsme podvyživení!). Je to proces, na kterém člověk musí zapracovat. A nemusíme jíst masa po kilech, jak dennodenně slýchávám od svých známých. Na zemi je spousta veganů kulturistů, kteří mají krásné svaly a získali je bez jediné živočišné bílkoviny. Každopádně svaly rostou jen při cvičení, nikoliv při pojídání čehokoliv u televize…

Tak to je opravdu vše. Je čistě na vás, jakou cestu si zvolíte. Způsobů léčby je více, já vám popsala tu svoji. Ať si zvolíte jakoukoliv cestu, držím vám palce, aby také dopadla tak, jak si sami přejete a chcete. Hlavně vždy věřte sami sobě a tomu co děláte, i když všichni kolem vás budou říkat, že to je nesmysl a budou vás všemožně strašit!

 

K rozhoupání ke změnám přispěla spousta knih a videí. Spoustu z nich sdílím na své stránce na Facebooku

 

Jedno z videí je např. tohle: 

Internetový obchod AlternativaShop.cz ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.