Kategorie

Nové produkty

  • Chia olej 100 ml Wolfberry
  • Baobab prášek BIO 150 g Wolfberry
Chia olej 100 ml Wolfberry

Jedinečný zdroj esenciálních mastných kyselin

Číst více
Baobab prášek BIO 150 g Wolfberry

Prášek ze sušené dužiny...

Číst více
Spirulina BIO 250 g - 1200 tbl. Wolfberry

modrozelená sinice s velkým...

Číst více
Badyán celý 10 g RamRam

koření do kompotů, svařáku i k masu

Číst více
Šípkový olej BIO 100 ml Wolfberry

regenerační účinky -...

Číst více

Všechny nové produkty

Pomoc! Proč moje dítě odmítá kojení?

Všimla jsem si, že velká část návštěvnic jsou maminky na mateřské dovolené a protože velice často také řeší problémy s kojením, rozhodla jsem se, že se s vámi podělím o svoje zkušeností s tímto divokým obdobím, na které asi nikdy nezapomenu a budu vždy vzpomínat. Bylo to období plné slz, strachu, ale nakonec i radosti a mého malého výtězství nad civilizací.


Naše první dcera a můj boj o kojení

Když jsem otěhotněla poprvé, vůbec jsem si nějak neuvědomovala svoje mateřství. Jsem si až říkala, že je to divný, roste mi břicho, v něm malý tvoreček, ale neměla jsem žádné speciální pocity. Přišlo mi to zvláštní. Těhotenství bylo OK, bez nevolností či cukrovky. Akorát v 38. tt mě najednou zjistili bílkovinu v moči a vyšší tlak - preeklampsii, hned mě zavřeli do nemocnice a po týdnu vyvolali porod, šlo to celkem ráz na ráz. Už jsem měla nějakou představu, co bych u porodu měla chtít a že priorita číslo jedna je bonding. Tedy aby mi miminko dali na břicho a nechali nás, abychom se v klidu spolu přivítali, pomazlili a nakojili se. 
Měla jsem v tom absolutní jasno. Jen doktor na mě koukal, že takhle by to nešlo, ale že on je doktor a tohle jsou záležitosti sester, že se mám domluvit s nimi. No nic z toho se nekonalo. Dceru mi nechali na břiše tak minutu a pak mi ji hned sebrali, aby ji otřeli, zvážili, změřili a sledovali apgar. Prý mi ji hned vrátí. No nevrátili, ještě jsem musela počkat, než mě zašije doktor. Takže z té chviličky se nakonec vyklubala 3/4 hodina. A to mi ji vrátili už úplně zavinutou a už to prostě nebylo ono. Malá usnula a tak jsem nakonec šli na novorozenecký. Já šla nakonec taky spát.
Dnes si říkám, že to snad ani není možný, kolik chyb v základu přišlo. Měli mi ji nechat a nechat se přisát a nakojit.  Neměli mě nutit oblíkat si košili a malou zavinovat.. A já neměla chodit spát. Malou jsem tak nakonec poprvé nakojila snad až někdy za 10 hodin od porodu :-(
Pak jsem dostala tabulku, kde jsem měla značit počet kojení a byly tam i nějaké časy v minutách. Nevim co mě to napadlo, ale striktně jsem se toho držela. Koukala na veliký hodiny s rafičkou a čekala, až uplynou předepsaný 2 minuty a pak jsem malé prso sebrala. Bála jsem se, aby mi nezničila bradavky. I tak to nebyl žádný slastný pocit. To dítě má neuveřitelný tah! Ale sála. Měla jsem radost.

Jen asi druhý den přišly první drobné komplikace. Malé se nešlo přisát k pravému prsu. Nešlo mi to do hlavy. Ale jí to zase nešlo do pusy. A sestry z celého oddělení se snažily co mohly, ale také se jim to nepodařilo. Mno nakonec jedna starší mi strčila dudlík z lahvičky, ať to zkusíme přes něj. Oh! Zázrak! Malá se na to chytila! Jen to bylo vcelku nepohodlné, bylo potřeba to důkladně držet, aby se tam nedostal vzduch...

Pak malá nechtěla furt přibírat, tak jsme si dali kojení s 24 hodinovým dohledem nad váhou, kolik toho vypila. No to byl neuvěřitelnej stres. Ale zvládly jsme to a nás propustili. 

Doma jsem ještě pár dní bojovala s dudlíkem z lahvičky (nic jinýho nechtěla, ani jinej dudlík) a nakonec jsem už byla vcelku zoufalá, protože to furt nějak nebylo ono. Zavolala jsem si laktační poradkyni. Přišla, asi mávla kouzelným proutkem, protože malá se hned přicucla k pravýmu prsu a bylo to. Ještě mi ukázala různý polohy, jak se obložit polštáři, uklidnila mě, pokecala si se mnou a mě najednou bylo báječně....

No, LP odešla, ještě nás pak jednou navštívila, abychom dopilovaly nějaké drobnosti a bylo to vcelku dobré. Kojila jsem klidně u televize, při návštěvě, klidně jsem u toho mohla vykecávat, malá si u toho spokojeně hověla a kojila se. 
Dny plynuly, uteklo pár týdnu a nějak se nám to miminko začalo měnit, začalo být nějaké vzteklé, zuřivé, neklidné! Jak to dítě uspat? Jak ho nakojit? Nechce spát! nechce se chovat! Nechce jíst! Umře!!!!! V hlavě mi pomalu houkala červeně blikající siréna a já začínala propadat zoufalství. V chytré knize od Davida Karpa Nejspokojenější miminko v okolí jsem se dočetla, že ve většině případů nejde o koliku, že to nejsou prdíky, že to je jen tím, že je miminko nešťastné a chybí mu ten pocit bezpečí z bříška a že jak je teď starší, učí se to patřičně dávat na jevo. Také jsem se dočetla, že on narození prokřičené hodiny stoupají a kolem 6. týdne to dosáhne svého vrcholu a pak to zase postupně klesá a po 3 měsící tento problém postupně vymizí. Je to také období, kdy se miminka začínají smát :-) Tak to mi bylo útěchou, že to přejde. 
Ale ač jsem zkoušela malou zavinovat, nějak to stejně nebylo ono. I jsem vyzkoušela šátek, byl super, malá mi tam usnula pomalu na půl dne, byl to skvělej pocit, až jsem ji pak musela probudit, protože jsem myslela, že mi prsa už asi prasknou... Každopádně problém s kojením to neřešilo. Šátek jsem bohužel odložila a zaobírala se tím, jak to dítě přimět jíst!? Aby u kojení nekřičela, nevzpouzela se, nekopala mě, neodstrkovala mě. Proč jen to dělá? Proč se nechce najíst? Chce umřít? Celý den od rána byla vlastně bez kojení, už bylo odpoledne a já to zkoušela alespoň po lžičkách. Byl to horor. Neustále jsem se ptala a nemohla na to přijít, jak to mám udělat, aby se v klidu nakojila!? Byla jsem z toho už zoufalstvím bez sebe, myslela jsem, že už mě asi budou muset zavřít na psychiatrii.

Časem jsem si začala všímat, že malou lze nakojit dobře v noci. Že to není velký problém a nebojkotuje to. Takže nakonec jsme v noci doháněly, co jsme přes den promeškaly. Ale stejně jsem nechtěla, aby se z toho stalo pravidlo. Přecejen dceři už byly 3 měsíce, to už to hrozný období mělo být za námi a ona křičela sotva jsem si ji vzala, že ji nakojím, uviděla prso a zpustila šílený histerák. 

No trvalo mi to ještě další 2 měsíce, než se mi konečně podařilo úplně se uklidnit říct: "Vím, jak malou nakojit bez problémů". Každopádně dnes již vím, že tím nucením jsem v ní opravdu vybudovala skutečněj odpor ke kojení.

Naučila jsem se malou uspat a potom nakojit. Ale také to nebylo jen tak. Musela jsem přijít na to, kdy je vhodný okamžik k tomuto činu. Když jsem přišla 5 - 10 minut po usnutí, nepodařilo se mi ji nakojit. Spala jako zabitá, takže bylo absolutně nereálný, aby otevřela pusinku a přisála se. Naopak když jsem přišla po půl hodině, bylo už příliš pozdě. Jak jsem na ni sáhla, probudila se a jak uviděla prso, začala ječet a odstrkovat se. Nakonec jsem tedy vyzkoumala, že ideální čas je 15 minut po usnutí. Nastala asi nějaká přijatelná spánková fáze :-) Takže víceméně jsem měla vyhráno. Mohla jsem chodit s malou ven a nakojit ji i venku. V kočárku jsem si vozila v tašce polštář, na kterém jsem ji kojila, aby měla své pohodlí a neprobudila se mi. Takto jsme i v pohodě zvládli dovolenou u moře.

Kojení nám vydrželo krásných 10 měsíců. Pak už měla příliš jemný spaní. Tak jsem jí alespoň ještě 2 měsíce odsávala dvoufázovou odsavačkou Medela Swing, ale už to nebylo ono, mléko se začalo vytrácet a po prvních narozeninách jsem to ukončila.



Naše druhá dcera a moje vítězství

Za čas jsme se rozhodli, že bychom si pořídili druhé miminko. Ale tentokrát jsem už byla plně rozhodnuta, že nic nenechám náhodě, ani nějaké domluvě, ani nějakýmu papíru jménem porodní plán.

Nic takovýho. Na Facebooku jsem si nechala doporučit dobrou porodní asistentku a kde jsou vstřícné porodnice. Jsem z Karlových Varů, ale tady jsem nic vstřícného nevypátrala, takže nakonec mi nezbylo nic jiného, než se nastěhovat k mým rodičům do Brna a jít rodit do Vyškovské porodnice. Tam jsem si najala soukromou a hlavně absolutně vynikající porodní asistentku Jarmilu Kovaříkovou. Ta mi splnila všechna má skromná přání. Tedy dceru mi ihned dala na břicho a nechala mi ji tam celou dobu. Byly jsme hezky kůže na kůži a nikdo nás ničím nerušil. Jen sestřička si ji na okamžik půjčila na to měření, ale opravdu hned mi ji vrátila v původním stavu :-) 

Dceru jsem si v klidu nakojila na porodním sále a cca za 2 hodiny jsme se přemístily na pokoj. Nakonec jsem se rozhodla pro soukromý pokoj a rozhodně nelituji. V klidu jsem se tam mohla vesele obnažovat, abych své dceři dopřála veškerý komfort mazlení a kojení kdykoliv. Tedy vlastně 24 hodin denně na mě. Nestrávila jedinou noc v postýlce a ani později doma. Spaly jsme jen spolu a malou jsem kojila kdykoliv chtěla a jak dlouho chtěla. Na pokoji ani žádné hodiny nebyly, a já ani neměla nejmenší zájem nějaký čas sledovat. Byly jsme spokojené. V porodnici jsme tedy měly jednu rušnou noc, kdy dcera plakala a plakala a byla jen a jen na prsu jinak to nebylo možný. Spala na mě s prsem v pusince a já skoro nespala, aby se jí nic nestalo. Bylo to úžasné a vůbec mi nevadilo, že nespím. 

Doma jsem už věděla, jak to bude probíhat, že si teď budu užívat pohodové dny, kdy u kojení můžu s kýmkoliv hovořit a malá si toho ani nevšimne, a také jsem věděla, že to za pár týdnů pomine a bude ji rozčilovat vše, co se kde šustne. A tak to i bylo. Nakonec se taky vztekala a kopala a křičela a odtrhovala se. Neřešila jsem to. Jak ji popadla zuřivá, přestala jsem jí nabízet prso, vzala si ji do náruče a buď jsme si jen tak povídaly a hrály, což ji uklidnilo a tím pádem se pak i pomalu zklidnila a pak se mohla nakojit a usnout. Pokud ani to nebylo možné a ona byla zuřivá jak tři psi, vzala jsem si šátek a navázala ji na sebe. Při navazování se sice ještě vztekala a brblala, ale jak bylo hotovo, udělala jsem několik kroků po bytě, dcera se hezky uklidnila a brzy usnula. Případně jsem se s ním pohupovala na gymnastickém míči. Časem jsem se naučila jednu absolutně a bezkonkurenčně vynikající věc. Naučila jsem se kojit v šátku. Myslím, že už snad nic lepšího na uklidnění a uspání miminka opravdu nemůže existovat... :-) 


Drahé ženy, přeji vám pohodové kojení a doporučuji vám:


  • ještě před porodem si obstarat šátek na nošení dětí (pozor na prodejce obšité metráže!)
  • v porodnici žádejte, aby jste mohly kojit hned na porodním sále. K tomu jsou ideálnější menší porodnice. Šátek si vemte s sebou, může se hodit už tam. Některé děti vyžadují nosit hned jak se narodí.
  • nebojte se dítě mazlit a spát s ním v jedné posteli. Jsme lidé, tedy tvorové společenští. Nemusíte se bát, že dítě rozmazlíte. Láskou a mazlením se dítě rozmazlit nedá. V přírodě neexistuje jediné rozmazlené zvíře a přitom všechny byly jako mláďata se svou matkou a mohly se neomezeně mazlit a kojit. Společné spaní je mimojiné dobrou prevencí náhlého úmrtí.
  • nebojte se si zavolat domů kvalitní laktační poradkyni.
  • kojte kdykoliv dítě chce a jak dlouho chce. Kojení není pouze jídlo. Kojení je pevná vazba mezi vámi a dítětem. Je to uklidnění, je to máma, je to jistota, je to sebevědomí dítěte. Nikdy jej od sebe neodstrkujte. Nikdy nenechávejte dítě vykřičet. Nepoužívejte dudlík.
  • když příjde období bojkotu, vzteku a neklidu, nikdy miminko nenuťte jíst. Raději ho pochovejte, povídejte si s ním a zpívejte mu klidné dětské písničky. Kdyžtak miminko uspěte a až poté nakojte. Tohle období přejde. Využívejte k tomu šátek - je to nejlepší pomocník jak pro maminku, tak i pro tatínka.
  • Nošení v šátku vám pomůže překonat neklidné období, pomůže vám s kojením, pomůže vám dítě uspat, dodává dítěti jistotu, že ho bezmezně milujete a nikdy neopustíte. Při nošení v šátku nebolí záda, to je doménou nošení dítěte v náručí.
  • miminka, to jsou takové larvy, které potřebují veškerou naši lásku, péči a porozumnění. Miminka nelze vychovávat, jen hýčkat. Dejte jim co chtějí. Nahraďte jim důvěrně známé prostředí, které znají od své první buňky - teplo a pocit jistoty v mámině břiše - noste je v šátku a nebojte se toho ;-)
  • řvoucí miminko v 95 % netrápí prdíky, ale stres z odloučení od maminky, ze ztráty jistoty, ze ztráty známého prostředí, kde bylo teplo, těsno, bylo nošeno a nikdy odloženo. Je vystresované a ano, pak už stačí málo a oheň je na střše. Mlíko teče pomalu, mlíko začne téci příliš rychle, mlíko neteče hned v břiše to zabublalo a už to jede, dítě křičí o 106 a maminka propadá zoufalství, že má dítě bolení a ona nemá mléko. Tohle lze vyřešít jen klidným přístupem a nošením v šátku.  Obvykle nošení miminka v náručí tolik nepomáhá, šátek ano.  
  • A co je také hlavní - tvorbu mléka ovlivňují naše hormony. Rozkojit se proto může i žena, která nemá vlastní děti. To je důvod, proč je důležitý ten těsný kontakt s miminkem. Nejenom že je miminko tak klidnější, ale hlavně to podporuje tvorbu mléka. Nakonec i já sama jsem pak mnohem klidnější, mám li své dítě u sebe, nejlíp na sobě. A ať si starší ročníky studeného odchovu říkají co chtějí. Zapomeňte na zaručené rady žen, které své děti nekojily... ;-)



 


 



Košík  

Nákupní košík je prázdny

0 Kč Celkem





Objednávka